dali.uffs.net

Sen, skutecnost, vestba? Salvador Dali


[Index] [Salvador Dali] [Obrazova Galerie] [Rozbory] [Fotografie] [Film] [Odjinud...] [Napsali...] [Odkazy]


Pavel Stepanek

Sen, skutecnost, vestba?
Salvador Dali (1904-1989)



Pavel Stepanek, Sen, skutecnost, vestba? Salvador Dali (Sueno, realidad, premonicion? S. Dali). Vytvarna kultura, 1989, n 5, pp. 39-43, il.
Zverejneno s laskavym svolenim autora Doc. PhDr. Pavla Stepanka, Ph.D.


     Ve sledu avantgard, ktere na prelomu stoleti nastupuji urychlene jedna po druhe, vznika ve dvacatych letech na velmi rychle vybourivsim se hnuti dada surrealismus, v nemz hraji velmi vyznamnou roli predevsim parizsti Spanele Pablo Picasso, Joan Miro, Salvador Dali a Oscar Dominguez. Jeho podobu urcil svym absolutnim surrealismem zvlaste Joan Miro a veristickou vetev pak Salvador Dali. Sotva nejdeme ve tricatych, ale jeste i v sedesatych letech ve svetovem vytvarnem umeni malire, jehoz by se Daliho vliv tak ci onak nebyl dotkl. V ceskem malirstvi pak, v nemz surrealismus vytvoril jednu z nejplodnejsich epoch, jak to ukazala i nedavna vystava skupiny Ra, projevuje se vliv daliovskeho "slohu" uz od tricatych let.

     Ani tak vyhranena umelecka osobnost, jako byl napr. Vitezslav Nezval, neunikla uhranuti a drtivemu vlivu daliovske magie. Ne zbytecne daroval Dali Vitezslavu Nezvalovi jeden vytisk Neviditelne zeny (La femme invisible). Basnicka produkce Nezvalova, zvlaste mame-li na mysli Absolutniho hrobare i jeho teoreticke mysleni, prestoze vychazi v obecne rovine z Bretona, "se propada pod tihou Daliho terminologie" a typicky daliovskych metamorfoz. Inspirativni prvky daliovskeho rodokmenu vystopujeme pomerne snadno v dile takovych osobnosti jako jsou Styrsky, Toyen a Muzika, ale i opomijeneho ci mezi epigony zarazovaneho Janouska. V generaci, ktera nastoupila pozdeji, ve ctyricatych a padesatych letech, pusobi daliovske vlivy snad jeste intenzivneji, u nekterych jen v pocatecni etape sveho nastupu, u jinych behem celeho zivota. Vaclav Tikal, Josef Istler, Vilem Reichman a Mikulas Medek "rozeznavaji v dalsi tvorbe aspon docasne cast sveho vlastniho emocionalniho uzemi". (Effenberger) Salvador Dali, jehoz detstvi probehlo v mimoradnem ovzdusi, poznamenanem rozpory mezi odlisnymi postoji k zivotu jeho otce i matky, tihl zrejme k narcisismu, jak to ostatne verejne priznaval ve svych denicich. Pokud se omezime na jeho profesionalni rust, zjistime, ze na rozdil od svych mnohych vrstevniku, kteri jeste behem studii na akademii odvrhovali jako nepotrebne znalosti akademicke techniky, Dali uznaval vzdy jeji pozitivni hodnoty. To mu vsak nebranilo, aby vstoupil do profesionalniho zivota skutecnym skandalem: prohlasil profesorsky sbor za nekompetentni. Vedome navazoval na stare mistry, jako napr. na autoportretu s rafaelovskou siji (1920). Postupne se stal jednim z nejvetsich znalcu historickych malirskych technik a povestne se staly pozdeji tabulky, v nichz hodnotil tuto genialitu s prihlednutim k technice. Na Portretu otce (1925), podobne jako v obraze Divka otocena zady (1925) Dali naznacuje kubisticke zestrucneni forem. Soucasne se opira o realisticke podani prvku krajiny, jako napr. v katalanskych domech. Namet je vlastne romantickou postavou otocenou zady k divakovi a zahledenou z okna (namet touhy duse uniknout z pozemskeho zajeti do nekonecnosti kosmu). Prozrazuje absolutni zvladnuti akademicky dokonale techniky malby, navazujici konkretne na stare spanelske mistry, zvlaste na ucelenost pohledu Zurbaranova. Take Divka pozorujici more z okna (1925) ukazuje Daliho zajem o kresbu a akademickou dokonalost malby. Promyslenym pusobenim variant modre oblohy, morske hladiny, tahu postavy i zaclon ukazuje Dali siroke tonove rozpeti sve malby, jimz navazuje na nejlepsi tradice spanelskeho malirstvi, a ktere dava obrazu urcity nadrealisticky nadech. Latka na okne tu predznamenava pozdejsi Zatisi s osatkou chleba (1926), kde se jiz zcela jasne rysuje zurbaranovska dokonalost Daliho malby. Nekdy Dali zduraznuje vecnost objektu i iluzi krajiny.

     Emoce i vyznam obrazu vyrustaji z prekvapiveho stretnuti predmetu, ktere jsou pojaty ve vsi konkretnosti a krajni iluzivnosti az k popisnosti. To jsou znaky, ktere vezme za sve tzv. veristicky (od lat. vero - skutecny, opravdovy) surrealismus, ktery je v jistem smyslu take dedicem metafyzicke malby, v niz kontrast mezi skutecnym predmetem a jeho perspektivnim podanim navozuje napeti. V te dobe reaguje Dali na kubismus; v jeho duchu namaloval Kubisticky autoportret a Harlekyna (1927). Zahy vsak tuto picassovsko-grisovskou zkusenost kratce, ale dobre zazitou opousti a priklani se k surrealismu, jehoz zasady vyhlasil Breton uz v r. 1924. K temto zplna surrealistickym pracim se hlasi obrazy Senicitas, Shnily osel, Pocatecni husi kuze (z r. 1928). Protoze Dali ovladal tradicni akademicke malirske remeslo az k virtuozite, popisoval akademickym az naturalistickym zpusobem snove predstavy a jejich nahodna seskupeni v povedomi, prenasejic je do symbolicke polohy. Odehravaji se casto v pustych krajinach s dalekym obzorem. V nich se retezi v absurdnich setkani ve smyslu bretonovskeho setkanich siciho stroje a destniku, nekdy v procesu promeny jejich fyzicke podstaty v jiny jev, jindy zase jako poeticka metafora objektu jinych. Sblizeni se surrealisty doklada i portret P. Eluarda (1929), jehoz zena Gala nakonec opousti basnika, aby zila s jeho portretistou a stala se mu dozivotni muzou. Navaznost na surrealismus, ale take zakotveni v metafyzicke malbe dosvedcuji obrazy Zavrat cili vez rozkose a Predcasne zkostnateni nadrazi (oba 1930). Nejcharakteristictejsim obrazem tohoto surrealistickeho obdobi je nepochybne obraz Stalost (pretrvavani) pameti ci take Mekke hodiny (1931), provedeny mimoradne verohodnou iluzivni technikou. Poeticke nazirani posilene dokonalou technikou prispiva znacne k citelnosti a pruzracnosti symbolu. Vsechno se odehrava ve spektralne pruzracne atmosfere (prostredi), coz zpusobuje, ze vizualni vjem se meni, jak to kdysi konstatoval katalansky basnik Foix, temer az v hmatovy prozitek. Zasazovani veci i postav do prostoru jaksi mimo atmosferu je pro Daliho trvale priznacne. V teto dobe vznikla cela rada obrazu: napr. Gradiva naleza antropomorfni ruiny (1931), Agnosticky symbol (1932), Meditace o harfe (1932-34), Neviditelny muz (1929-33), Fantom vozu (1933), Gala a Miletovo Klekani (Angelus), predchazejici bezprostredni prichod kuzelove anamorfozy a Masochisticky nastroj (1933-34).

     V malem obrazku Spektrum sexappealu (1934) se poji virtuozni technika Messonierova s ponekud bourlivou imaginaci sexualni povahy: masite vycnelky a pokroucene udy sveta v rozkladu potrebuji berlicky, jez je sice podpiraji, ale soucasne jim sotva dovoluji udrzet se na nohou. Bezpochyby tragicke scene uprostred krajiny zbavene zivota prihlizi dite, netecne k tomu, co vidi. Tyz rok vznikaji Tajemne prvky v krajine, zrejme ovlivnivsi naseho Muziku (i kdyz daliovske vlivy jsou u nej daleko hlubsi povahy, zasahly samou podstatu jeho tvorby).

     Obcanska valka ve Spanelsku i v Etiopii a vzrust fasismu v Evrope se odrazily v tvorbe surrealistu, kteri vytykali ostatnim necitlivost k ohrozeni cloveka. Obraz Horici zirafa (1935) je apokalyptickou vizi, v niz prolnutim prvku skutecnosti a fantazie malir do krajnosti vystupnoval pocity uzkosti, hruzy a udesu. V teto dobe, kdy surrealiste resily problemy prevazne politicke povahy, zacal se vyhranovat profil Salvadora Daliho jak v praxi, tak v teorii. Spolehani na sen a automatismus se mu zdalo prilis pasivni a proto se dozaduje aktivni cinnosti asociacni sily se schopnosti organizovat a vytvaret objektivni nahodnost, ktera ma slouzit proniknuti tuzeb cloveka do sveta. Ozivil surrealismus tzv. paranoicko-kritickou aktivitou. Sam ji definuje jako "spontanni metodu iracionalniho poznani, zalozenou na systematicke a kriticke objektivizaci asociaci a interpretaci deliria". Znamena to vlastne tvorit ve stavu krajne vystupnovane predstavivosti, az k pomezi halucinaci a deliria, bez zasahu vedomi. Je to vlastne odstraneni moralni autocenzury tak, jak po ni volali surrealiste, ktera se jim zda chvilkovym osvobozenim, ale v rade pripadu konci sebevrazdou tech, kdoz neodhadli hranice poznani.

     O svem obraze Vystraha pred obcanskou valkou cili Mekka konstrukce s varenymi boby Dali prohlasil: "Casto se mi zjevovala predtucha obcanske valky ve Spanelsku. Sest mesicu pred jejim vypuknutim jsem dokoncoval Mekkou konstrukci s varenymi boby, kde velke lidske telo, zmitajici pazemi a nohama, se samo skrti v deliriu. Nazev Predtucha Obcanske valky, jak jsem pojmenoval tento obraz sest mesicu predtim nez vypukla, se shoduje dokonale s daliovskymi proroctvimi". Otresne dramaticka kompozice vyuziva kontrastu drobne postavy lekarnika z Figueras (Daliho rodneho mesta) a obrovskeho monstra. Je hruzyplnou vizi, ktera mela otrast naivnim klidem obcana, podle nehoz se stale nic nedelo, pokud se udalosti nedotykaly primo jeho. Avantgardni umeni tak vytvorilo Dalim novy typ obrazu, vyslovujiciho se k historickym udalostem. Nebylo to vzdy jen vnejsi liceni pribehu s deju, ale casteji dokument o stavu vnitrniho sveta cloveka, ktery tyto udalosti proziva a intenzivne na ne reaguje. A prave v tomto bode navazovala na Daliho nase predvalecna avantgarda, kdyz reagovala na predzvesti a prvnI narazy zprvu lokalnich konfliktu. Tak napr. Sima asi reagoval na asturske nepokoje a vyjadril se tak k udalostem vedoucim k obcanske valce ve Spanelsku uz r. 1933 a nikoliv az v jeji prubehu. V Daliho Vystraze pred obcanskou valkou bije do oci smyslovy exhibicionismus umelcova dila, sexualni pozadi predstav, ale i technicka stranka veci: presnost nenapodobitelne kresby a iluzivni konstrukce monstra zmitajiciho se v krecovitem objeti. Drobna postavicka lekarnika z Figueras se stava hrdinou obrazu Lekarnik z Figueras, ktery nehleda nic a hlavni motiv se rozvadi v jinych podobach jeste v Podzimnim kanibalismu, Jezdci smrti a Velke paranoide; ohlasy smrti vyvolaval i Spanek a Kosik s chlebem.

     Predvalecna cinnost surrealistu v sirsim kontextu koncI prakticky mezinarodnimi vystavami surealismu r. 1936 v Londyne a r. 1938 v predvecer valky v Parizi. Tehdy opustili surrealisticke koncepce i dalsi umelci, mezi nimi i Salvador Dali. Ten se v souladu se svymi meditativnimi sklony obracel k baroku renesanci a tim i k malbe s nabozenskou tematikou. Predevsim po druhe svetove valce, pocinaje rokem 1946/ jakoby si Dali uvedomoval pomijivost pouheho umeni a citil se pritahovan nabozenstvim jako prostredkem vedoucim k dosazeni ideje vecnosti. Pozorujeme to jak v jeho soukromem zivote, kdyz se s Galou, zenou P. Eluarda, s niz volne zije, nechava oddat civilne, pak cirkevnim snatkem.

     V obraze Vzkriseni tel (1945) proveruje Dali dale svou imaginaci a fantazii, a opakuje varianty nekterych svych trvalych vzoru a modelu, jako napr. podpurne berlicky. Objevuji se tu jiste vzpominky na klasiky svetoveho malirstvi Bosche, Brueghela a zvlaste Signorelliho (predevsim na jeho malby v katedrale v Orvietu). Cela kompozice se odehrava ve fantastickem prostredi, pripominajicim vice demonicke vyjevy nez Vzkriseni posledniho soudu. Uvedomujeme si tu opetovne jeho precizni techniku, hodnou mistru naturalismu, ktera byla vzdy nadmiru vhodna k vyjadrovani tehdejsi tizive atmosfery a obsahujici mnozstvi zneklidnujicich detailu. Surrealismus pretrvava mimoradne citelne v dalsich dilech, napr. v Pokuseni sv. Antonina (z r. 1946), vzniklem v dobe, kdy se venuje i sperkarstvi a vytvari sperky, mezi nimiz se objevI i napr. slon na musich nozkach a s indickym chramkem na hrbete. Tento motiv je vlastne vzpominkou na jemu milou a oblibenou didaktickou symboliku flamske malby 15.-16. stoleti, ale Dali jej pojednal zcela nove a virtuozne. V jeho dile se ztelesnuje nejneocekavanejsi spojeni myslenkovych rozmeru vychazejicich z podvedomeho sveta, spanku a nejtajnejsich utkvelych predstav, ztelesnenych v jeho dile pomoci peclive, drobnopisne, az ponekud suche malirske techniky, rovnez inspirovane ve flamskych primitivech.

     V te dobe jej zajima hrozba nove skutecnosti - ze svet je ohrozen atomovym vybuchem, jehoz dym se objevil poprve v r. 1945 v Hirosime a Nagasaki, a pak, o neco pozdeji, v jeste hrozivejsi podobe, na atolu Bikini. Tri sfingy z Bikini jsou metamorfozou cloveka a dymu, tela a popela, pripominkou: "Prach jsi a v prach se obratis". Casem se vsak jeho zajem posunuje do jine jaksi odlehcene atmosfery a temer zertovne tematiky, jak o tom svedci obraz Tenoriova scenografie (1950), kde krajinna perspektiva s postavami nevest je ukoncena na horizontu topoly, odletajicimi do prostoru. Souvisi zrejme s prohloubenym kosmickym citenim, ktere se v souvislosti s principy atomoveho rozkladu hmoty a zahadneho kosmickeho az mystickeho prostoru objevuje v Daliho dile nejednou, napr. v Praskajici Rafaelove hlave.

     V teto dobe vzniklo mistrovske dilo pozdniho obdobi - Kristus sv. Jana od Krize (1951). Velkolepa zkratka krize v neobvyklem pohledu shora, k niz dal svou ponekud prostoduchou, ale presto presvedcivou kresbou vzor sam svetec, ktery byl nejen spisovatelem / basnikem mysticke poezie a literatury, ale i amaterskym kreslirem, je podporena ve svem nezvyklem pusobeni dokonalou kresbou Ukrizovaneho promitnuteho z nebes na zem, jakoby nam pripominal klasicke deleni prostoru na nebeskou a pozemskou risi videnou shora. Nebesky prostor je zaplaven rozpetim krize, zatimco pozemska priroda je zbavena zivota do te miry, ze i more se zda byt pevne. Barka s postavou sv. Petra na brehu pripomina hledajiciho lekarnika z Figueras.

     Krucifix se objevuje v teto podobe, ale v jeste vetsi zkratce v Andelovi v Port Lligat a v Nanebevzeti P. Marie, kde Madone dal podobu sve oblibene muzy Galy. Kompozice prostoru je tu, na rozdil od sveho kosmickeho vychodiska, jakymsi chramem. Stretani nebeske a pozemske roviny se projevuj'e v pozadi dalsich obrazu, zvlaste u Madony z Port Lligat (1950). Vejce - kosmicky symbol - je prevzat z Pierra della Francesky, ostatni prvky se inspiruji rovnez v italske renesancni malbe (napr. musle, detaily architektury). Nabozenske citeni je tu obohaceno eucharistickou symbolikou - mj. kouskem chleba v nitru - dusi ditete. Rozdelene formy se vznaseji v nehybnem vzdusnem prostoru, jakoby bojovaly mezi sebou v dusledku nedostatku prostorove hierarchizace ci jako by slo o vzajemne se odpuzujici se magnety. V dalsim Ukrizovani nazvanem Corpus Hypercubicus (1954) Gala slouzi svou postavou v levem rohu obrazu jako klasicky chapana opora v orientaci prostorovych vztahu ke krychlim, na nichz je upoutano telo Ukrizovaneho. Tyto krychle jako by se rozmnozovaly, rozvijely a promitaly v prostoru bez atmosfery, naprosto mimo cas a nadcasovosti celkem vyzniva metafyzicky jako prostory Chiricovy a vcelku zcela jednoznacne a nepopiratelne nabozensky.

     Velka imaginacni schopnost Daliho se projevuje znovu v plne sile v dalsim nabozenskem nametu, v Posledni veceri (1955), odehravajici se v prostorove geometrickem utvaru, navazujicim vzdalene na italskou renesanci, z niz Dali cerpa. Ale tajemstvi eucharistie ve fantastickem prostoru a prostredi zustava zahaleno geometrickou strukturou, slouzici soucasne jako utulek, obal i svatostanek, v nemz se soustreduje veskera mimoradna osobita nabozenska mystika. Dali se obcas vraci ke svym formalnim surrealistickym korenum jako v Zivem zatisi, kde pouziva oblibeny motiv vznaseni, anebo dokonce k akademickym studiim svych pocatku, kdy maluje verojatne napr. akt Galy zezadu: Gala se mu stala vychodiskem rady obrazu, z nichz jeste Slavne priznaky Galy (1982) vystavene r. 1985 v Praze, ukazuji silu jeho inspiracniho zdroje, byt ve vzdalenem ohlasu. Zajem o techniku starych mistru, ovsem ve svobodne interpretaci a prihlizejici spise k otazkam svetla, ukazuje obraz Velazquez malujici infantku Marketu obklopenou svetly a stiny sve slavy (1958). Dali se pri teto prilezitosti nechal slyset: "Velazquez me poucuje o svetlu, odrazu a reflexech vic nez tuny vedeckych traktatu. Je to nevycerpatelna pokladnice presnych dat a vypoctu".

     Zda se, ze Dali jako malokdo dokazal intuitivne vycitit krizi malirstvi automatismu, jiz se temer abstraktni tvorba surrealistickych maliru tzv. heroickeho obdobi premeni v delirantni figuraci jejich pokracovatelu ve tricatych letech, rozmelnujici surrealisty Daliho a Miroa. Ve svych clancich Dali chvali vasen realisticke techniky a figurativni obrazy jako obtisky nevedomi.


    Salvador Dali: Horici zirafa
1936-37, olej na dreve, 35 x 27 cm
Museum umeni, Basilej, nadace Emanuela Hoffmana
       
    Salvador Dali: Mekka konstrukce s varenymi boby (Predzvest obcanske valky ve Spanelsku)
1936, olej na platne, 100 x 99 cm
Muzeum umeni, Philadelphia





[Index] [Salvador Dali] [Obrazova Galerie] [Rozbory] [Fotografie] [Film] [Odjinud...] [Napsali...] [Odkazy]