dali.uffs.net

Goyovy Rozmary (Caprichos) podle Daliho


[Index] [Salvador Dali] [Obrazova Galerie] [Rozbory] [Fotografie] [Film] [Odjinud...] [Napsali...] [Odkazy]


Pavel Stepanek

Goyovy Rozmary (Caprichos) podle Daliho



Pavel Stepanek, Goyovy Rozmary (Caprichos) podle Daliho. 2004.
Zverejneno s laskavym svolenim autora Doc. PhDr. Pavla Stepanka, Ph.D.


     Goyovo genialni graficke dilo, zejmena Caprichos, je u nas dobre znamo. Cas od casu je s uspechem vystavovano a publikum se nikdy neunavi. Bylo dokonce receno - sice velmi zjednodusene, ale soucasne vystizne -, ze prave Caprichos (Rozmary), to je vlastne cele Goyovo dilo. Sam umelec je u nas charakterizovan ruzne, od "malire besu"[1] a "genia hruzy" az po "titana" a "vecneho barda svobody".[2]

     Co vlastne jsou Caprichos? Komentar k soudobym udalostem, ale v ironicke podobe, v duchu stredovekeho nazoru "svet naruby",[3] plny narazek, sdelovanych ovsem formou hieroglyfu, alegorii a emblemu.[4] Novinkou byl tento graficky cyklus take technicky - vyleptany podklad prekryva akvatinta. Nemuze ujit pozornosti, ze na nase uzemi se dostalo uz prvni vydani tohoto grafickeho skvostu z roku 1799.[5]

     Kazda generace si k nemu hledala svuj vztah. Mame dolozeno, ze uz kratce po vydani se Caprichos pouzivaly jak ve spanelske, tak v anglicke vyssi spolecnosti jako predmet zabavy a prilezitost ke komentarum. Tak take vznikly interpretace, ktere se dodnes pouzivaji, a tak k nim take pristoupil s osobitosti jemu vlastni Salvador Dali v dobe pomerne nedavne (1977). Daliho prepis Caprichos (Rozmary) je skutecne kapriciozni, rozmarny.[6] Komentovat podobnym zpusobem i dila dalsich mistru stalo se zvykem od okamziku, kdy rozverny dadaista Marcel Duchamp primaloval na reprodukci jednoho z nejuctivanejsich obrazu v nejznamejsim muzeu sveta (Louvru) kniry mistrovske podobizne zahadne damy se svudnym usmevem - Mone Lise od Leonarda da Vinci.

     Caprichos svou zahadnosti, ironii a bravurnim provedenim budily respekt az do doby, kdy prilakaly umelce nad jine oddaneho metamorfozam vseho druhu, genialniho spanelskeho, presneji katalanskeho malire Salvadora Daliho, maga publicity a skandalu, jehoz ste vyroci narozeni se slavi letos po celem svete mnohymi vystavami.

     Podobne jako u starnouciho Picassa pozorujeme i u Daliho potrebu vracet se ke starym mistrum - Delacroixovi, Velazquezovi apod. a inspirovat se jimi v cetnych parafrazich, ktere se zarazuji do kategorie "d´après", tedy tvorby podle osvedcenych mistrovskych del.[7] Podobne pristupuje k premene Goyovych mistrovskych grafik i Dali, vynikajici znalec evropskeho umeni, jenz se take obratil v zaveru sveho zivota podobne na sveho krajana - Goyu, a to k jeho neprekonatelne grafice. Pochopitelne si vybral Caprichos, jejichz zahadne namety budi predstavy a asociace nejruznejsiho druhu. V duchu gagovych komentatoru pouzil Dali Goyovy grafiky jako palimpsest, na kterem jen drobnymi zasahy kresebnymi a koloristickymi pozmenil smysl a ten pak dovrsuje svymi komentari, ktere navazuji bud na obrazovou nebo na pisemnou (popisnou) slozku, pripadne kombinuje oboji. Nekdy svemu staremu mistrovi proste pritakava, jindy zvysuje jeho zamer az k furiosu, ad absurdum, a umocnuje tak jiz dosti ironicky a leckdy nerudny komentar Goyuv, ale jindy mu odporuje, zplna formuluje negaci puvodniho vyznamu, a dava tak svemu vzoru primo protikladny smysl ci reseni. V celku tak Dali vytvari svymi zasahy kontrastni, ale soucasne nerozborne dvojice zobrazeni, ktera svym protikladem doplnuje moznosti cetby vyznamu jak sveho vzoru, tak sve vlastni upravy. Je na divakovi, aby si shrnul, popripade doplnil dalsi, i sve vlastni pohledy a vyznamy.[8]

     Soucasna vystava predstavuje poprve v Ceske republice oba umelce spojene prostrednictvim Caprichos najednou. Jde o naprosto vyjimecnou prilezitost zhlednout v Galerii MIRO v Praze prace dvou genialnich umelcu - Goyi - posledniho mistra stareho umeni (a soucasne prvniho moderniho umelce) z prelomu 18. a 19. stoleti, a Daliho - predstavitele jednoho ze zakladnich proudu stoleti dvacateho, surrealismu.

     Pavel Stepanek





Poznamky:

[1] Karel Stika, Malir besu, Nova Paka, 1936, s. 16.
[2] Lubos Hlavacek, Vecny bard svobody, Kulturni noviny, Praha 24. 2. 1968.
[3] Juan Carrete y Jesusa Vega, Goya, grabador, Cuadernos de Arte Espanol, Historia 16, c. 44, Madrid 1992, s. 13. Cesky vysly Caprichos ve vydani Miroslava Micka. Miroslav Micko, Francisco Goya y Lucientes, Caprichos. Praha 1956.
[4] Juan Francisco Esteban Lorente, Jeroglificos, alegorias y emblemas en Goya, Artigrama. Revista del Departamento de Historia del Arte de la Universidad de Zaragoza, 2003, c. 18, s. 471-503.
[5] Pavel Stepanek, Los Caprichos de Lichnovski, Artigrama, 1991-1992, c. 8-9, s. 600-601. Nutno dodat, ze predstavy zraly uz od r. 1796, kdy Goya pobyval u Vevodkyne z Alby v Salucaru de Barrameda.
[6] Vychazime z verze, kterou pripravil Kurt Ruppert, Les Caprices de Goya de Dali. Ausstellung in der Galerie der Bayerischen Landesbank, Munchen, 13.August bis 17. October 1999.
[7] DŽaprès. Rassegna internazionale delle arti e della cultura. Lugano 1971.
[8] Dali vychazi nekdy jen ze zvukove podoby puvodniho Goyova textu, kterou preklad, chce-li byt vecny, nemuze zachovat, a proto nutne zkresluje, jindy z obsahu jednotlivych listu Caprichos anebo ze svych vlastnich vizualnich uprav praci Goyovych.






[Index] [Salvador Dali] [Obrazova Galerie] [Rozbory] [Fotografie] [Film] [Odjinud...] [Napsali...] [Odkazy]