dali.uffs.net

Salvador Dalí - Biografie


[Index] [Salvador Dalí] [Obrazová Galerie] [Rozbory] [Fotografie] [Film] [Odjinud...] [Napsali...] [Odkazy]


"Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je v tom, že já nejsem šílenec."
[citace]


Salvador Felipe Jacinto Dali y Domenech (1904-1989) rozhodně patří k nejpopulárnějším malířům dvacátého století. Světovou proslulost si získal nejen díky svým originálním surrealistickým malbám s hyperrealistickým přídechem - v kterých nechal v plné síle vyznít dramatické pobřeží Costa Bravy, jehož uhrančivá tajuplnost a členitost se skvěle skloubila s Freudovskými motivy odrážejícími hluboká zákoutí lidské duše - ale také kontroverznímu vystupování na veřejnosti. Dalí okolo sebe dokázal vytvořit mystickou auru, za níž se nikomu nepodařilo proniknout a zástupy odborníků se dodnes přou, zda byl tento katalánský rodák (stejně jako Joan Miró a Pablo Picasso) nezvladatelný šílenec, nebo naopak génius obdařený inteligencí takřka ďábelskou.

Světlo světa spatřil 11. května 1904 ve městě Figueras, které leží zhruba 25km od francouzských hranic, mezi pobřežím Středozemního moře a Pyrenejskými hřebeny. Zde také vyrůstal v rodině váženého notáře a letní měsíce trávil v rodinném sídle v rybářském městečku Cadaques sevřeném magickými horskými masívy, které jsou lemovány terasami s olivovníky a piniemi. Čarokrásná, leč na první pohled velmi drsná Costa Brava (česky divoké pobřeží) očarovala mistra na celý život a prolíná se s veškerým jeho dílem.

Okolo roku 1918 se Dalí seznámil s kubismem a první práce vytváří v duchu tohoto stylu. Ve stejné době také začíná publikovat v katalánském časopise Patufet a v lednu 1919 absolvuje první výstavu, na níž se mu dokonce podaří i některé obrazy prodat. V 18 letech (1922) odchází studovat do Madridu, odkud je ale záhy vyloučen. I přes krátký roční pobyt zde dokáže rozvinout svůj talent a v neposlední řadě se seznamuje s Fredericem Garciou Lorcou a Luisem Bunuelem, s kterým později vytvoří dvě zcela zásadní díla v dějinách kinematografie - Andaluského psa (1929) a Zlatý věk (1930), který se natáčel nedaleko Cadaques, na nejvýchodnějším a notně bizarním výběžku Španělska nazvaném Cap de Crue.

Skutečně výrazný úspěch přinesly Dalímu výstavy v Barceloně (1925), Pittsburghu (1928) a Paříži (1929), kde se také seznámil se surrealistickou skupinou vedenou André Bretonem. Zcela osudnou se mu pak stala návštěva jeho nových přátel v Cadaques, během níž se zamiloval do Galy Eluard. Tato původem Ruska jej zasvětila nejen do tajů sexu a hravě si poradila s jeho panictvím i ostychem způsobeným přísnou katolickou výchovou, ale především se stala jeho celoživotní milenkou, múzou, manažerkou, účetní a hlavní inspirací. V roce 1930 společně zakoupili rybářskou chalupu v malebném přístavu Port Lligat ležícím hned vedle Cadaques a přebudovali ji na okázalé sídlo zaplněné neuvěřitelnou sbírkou popartových artefaktů a kýčovitých předmětů všeho druhu. Dalí zde mohl přímo z lože pozorovat první sluneční paprsky v celém Španělsku, ale zároveň se zcela zpřetrhaly jeho vztahy s otcem, který bydlel jen o několik metrů dále.

V roce 1934 byl po předchozí názorové roztržce oficiálním tribunálem vyloučen ze surrealistické skupiny podléhající trockistickým dogmatům a za 500$ vypůjčených od Picassa prvně odcestoval do spojených států, kde s úspěchem vystavoval v New Yorku. V roce 1940 pak unikl před druhou světovou válkou a zůstal zde osm let. Během této emigrace zde získal nesmírnou popularitu, vydal Tajný deník, několikrát se objevil na obálce časopisu Time, Muzeum moderního umění v NY uspořádalo jeho obsáhlou retrospektivu, a dokonce se mu podařilo proniknout i do Hollywoodu, kde podlehl kouzlu Mae West, s Alfredem Hitchcockem spolupracoval jako výtvarník na nové scéně ve filmu Spellbound (1945) a neunikl ani spárům Walta Disneyho. Nedokončen pak bohužel zůstal plánovaný projekt s bratry Marxovými.

Rok 1969 přinesl konec společného života s Galou. Dalí zůstává i nadále v Port Lligat, zatímco pro svou ženu přebudoval starý románský dům v nepříliš vzdáleném Pubolu, kde si promiskuitní Gala nechávala i přes pokročilý věk posílat do vsi pro jistého mladíka. Když v roce 1982 skonala, Dalí okamžitě opustil tolik milovaný Port Lligat (dodnes je v ateliéru vidět nedokončený obraz) a už nikdy se nevrátil. Ještě "vlažnou" Galu naposledy povozil v Cadillacu po krajině s níž byl neodmyslitelně spjat celý jejich společný život, načež ji uložil v kryptě pubolského sídla a sám se přestěhoval do horních pater.

Celých pět let (1969-74) trvalo Dalímu, než ze starého divadla ve Figueras vybudoval muzeum nazvané Teatro Museo Dali. Unikátní projekt, jenž potvrdil malířovu chvástavou povahu (který jiný umělec si již za svého života vybudoval vlastní pomník), vyniká nejen popartovými exponáty (najdete zde jen minimum malířských prací), ale především architektonickou strukturu, díky níž si v chodbách připadáte jako v labyrintu a neustále jste vystavováni prudkým změnám osvětlení a nálad v jednotlivých sálech. Celkový dojem pak ve vás vyvolává paranoidní pocity nepříliš vzdálené těm, které zřejmě sužovaly malířovu duši a přiváděly jej na pokraj šílenství. Dalí se přestěhoval do věže muzea nazvané Torre Galatea po požáru v Pubolu (1984), během nějž málem přišel o život a zůstal zde ukryt před okolním světem až do své smrti v roce 1989. Jeho hrobku najdete ve sklepení muzea, čímž je dojem z prohlídky expozice ještě více umocněn. Pokud náhodou do Figuares dorazíte, doporučuji absolvovat běžnou denní i speciální noční prohlídku zpestřenou filmovými projekcemi a sklenkou mistrova oblíbeného sektu Castillo Perelado, protože jedině tak vychutnáte prapodivnou a neustále se proměňující atmosféru tohoto domu smíšených pocitů.

Největší a nejucelenější sbírku Dalího obrazů chová Salvador Dali Museum v St. Peterburgu. Během čtyřiceti let ji shromáždili malířovi přátelé A.Reynolds a Eleanor R.Morse. Internetová stránka s adresou www.webcoast.com/Dali/ se může pochlubit řadou ocenění, 15 milióny návštěvníků a kompletním online katalogem celé kolekce, čítající 159 obrazů. Všechny reprodukce jsou doplněny popiskem přibližujícím samotné dílo a okolnosti jeho vzniku. Po dalším brouzdání jsem narazil ještě na URL www.daliweb.com , které se sice netěší titulu oficiální, ale kromě organizačních a technických informací o samotném muzeu v St. Peterburgu, zde nic jiného nenajdete, tedy ani žádné reprodukce.

V záplavě on-line galerií s Dalího obrazy mě také zaujala www.salvadordalimuseum.org , kde je pro vaše uměníchtivé očko připraveno asi 30 obrazů, přehledně rozdělených podle jednotlivých tvůrčích období (a to i s náhledy) včetně jejich rozborů. K dispozici jsou vám navíc také surrealistické linky a message board. Nejslavnější pecky a rozbor dvou obrazů (Dobytí Ameriky Kryštofem Kolumbem a Vize pekla) nabízí www.seven7.demon.co.uk/dali/ . Pokud nebudou vaše percepční schopnosti zahlceny ani po návštěvě těchto dvou adres, můžete ještě vyzkoušet www.hol.gr/cjackson/index.html , ale předem upozorňuji, že vás zde žádné překvapení nečeká, maximálně donutíte El Navegador ke kolapsu. Za pozornost ještě stojí www.carrboro.com/indexdali.html s reprodukcemi Dalího knižních ilustrací (mj. Bible, Decameron, Tristan a Isolda).

Koupěchtivým zájemcům je určena www.daligallery.com s online prodejnou, která ve svých virtuálních regálech skladuje sběratelské kartičky, katalogy, reprodukce a papírový čtvrtletník Salvador Dalí. Jako bazar je koncipován www.dalibooks.com , kde lze nakupovat i nabízet knihy a tisky. K nahlédnutí jsou zde reprodukce prodávaných tisků, takže máte unikátní možnost prohlédnout si méně známou Dalího tvorbu. Obdobné služby nabízí rovněž www.daliprintgallery.com , kde je jako nášup nachystán popis technik používaných při výrobě tisků a nejobsáhlejší biografie, jakou se mi podařilo nalézt. Pakliže náhodou neodoláte a svěříte browseru číslo kreditní karty, můžete si na adrese www.daliarchives.com nechat odborně posoudit autenticitu zakoupeného tisku.

zdroj: internet 11/99 (upraveno)


Poznámky pod čarou:

Pokud narazíte na nějaký "mrtvý" odkaz tak mi prosím napište, email najdete zde .
Nejobsáhlejší stránky (co do počtu reprodukcí) o Salvadoru Dalím se dle mého mínění nalézají na adrese www.webcoast.com/Dali/.


Resumé:

Salvador Dalí (1904-1989)

malíř a grafik vystudoval obor malířství na madridské výtvarné akademii v letech 1921-1926; zde získal i obšírné znalosti z dějin umění. V jeho raných dílech lze vypozorovat vlivy futurismu, metafyzické malby i kubismu. Obzvlášť si oblíbil díla Vermeerova a holandských mistrů 17. století, tato záliba jej na čas přivedla k realistické malbě. V roce 1929 potkává Galu, která se stává jeho celoživotní partnerkou a až do své smrti v roce 1982 sehrává rozhodující úlohu také v jeho umělecké tvorbě. Ve stejném roce se Dalí přidává k surrealistickému hnutí. Jeho největším přínosem je tzv. paranoidně-kritická metoda, kterou popsal ve své stati "Ovládnutí iracionálna" (1935). V roce 1938 se seznamuje se Sigmundem Freudem, jehož teorie psychoanalýzy se zásadním způsobem promítá do Dalího výtvarného díla. Dalího motivy se snaží zachytit nadreálnou iracionalitu a pohybují se ve světě snů a volných asociací. Z technického hlediska se Dalí přikláněl spíše k akademismu, jenž naprosto dokonale ovládal. S mnohdy nedohlednou hloubkou jeho obrazů občas silně kontrastovaly skandály a exhibicionistická veřejná vystoupení. Přesto se kvalitou svého díla zařadil mezi největší výtvarníky a stal se též jedním z nejvýznamnějších podněcovatelů nových uměleckých směrů své doby. Kromě jeho výtvarných děl je nutno také připomenout Dalího spolupráci s Louisem Bunuelem na filmech "Andaluzský pes" a "Zlatý věk". Zapomenout bychom neměli ani na jeho početné knihy a další spisy - "Viditelná žena"" (1930), "Ovládnutí iracionálna" (1930), "Tajný život Salvadora Dalího" (1940), "Deník génia" (1964), "Tak vzniká Dalí" (1973); posledně jmenovanou knihu uveřejnil u příležitosti otevření Dalího muzea ve svém rodném městě Figuerasu.



[Index] [Salvador Dalí] [Obrazová Galerie] [Rozbory] [Fotografie] [Film] [Odjinud...] [Napsali...] [Odkazy]