Salvador Dalí - Citace

"Rozezněte všechny zvony! Dopřejte neznámému těžce pracujícímu rolníkovi, aby na okamžik napřímil ohnutá ankylotická záda, skloněná k zemi jako kmen olivy ohnuté tramontanou . . . Pohleďte! Právě se narodil Salvador Dalí! . . . Takového jitra zřejmě přistáli Řekové a Foiničané v zátokách Rosa a Ampuria, aby upravili lůžko civilizace a přichystali čistá, bílá a divadelní prostěradla mého narození - uprostřed roviny Ampurdánu, té nejkonkrétnější a nejobjektivnější krajiny světa."

Rodiče ho pokřtili Salvador, "protože byl vyvolený k tomu, aby zachránil malířství před smrtelnou hrozbou abstraktního umění, akademického surrealismu, dadaismu a všech anarchistických ismů vůbec."

"Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je v tom, že já nejsem šílenec!"
Salvador Dalí

"Rozdíl mezi surrealisty a mnou je v tom, že já jsem surrealista."
Salvador Dalí

"Po mužích renesance mám nesmírnou zvědavost a čelisti mého ducha jsou v neustálém pohybu."
Salvador Dalí

"Myšlenka, že by mě mohli nepoznat, byla pro mne nesnesitelná."
Salvador Dalí

"Dandy musí žít v bdělém stavu i ve spánku před svým zrcadlem."
Charles Baudelaire

"Každé ráno zažívám při procitnutí vybranou rozkoš... : rozkoš, že jsem Salvador Dalí, a ptám se unešeně sám sebe, co zázračného ten Salvador dnes asi vykoná."
Salvador Dalí

"Chci být už jen Salvadorem Dalím, ničím jiným. Avšak stejnou měrou, jakou se k tomuto cíli blížím, se Salvador Dalí ode mne vzdaluje."
Salvador Dalí

"Vím co jím. Nevím, co udělám."
Salvador Dalí

"Kristus je jako sýr, jako celé sýrové pohoří!"
Salvador Dalí

"Copak si myslíte, že lze na Zemi najít všude krajiny pro obrazy jen proto, že je kulatá? Kulatý obličej taky nemá všude nosy není-liž pravda? Existuje jen velmi málo krajin . . ."
Salvador Dalí, myšlenou krajinou je rodné Katalánsko

"Jestliže je Katalánsko královnou a paní světa ... Jestliže se pak podíváme na Katalánce, bude to, jako když se podíváme na krev pravdy; jestliže jim podáme ruku, bude to, jako když se dotkneme ruky pravdy ... Protože jsou Katalánci, budou jim uhrazeny všechny náklady, ať se odeberou kamkoli."
Salvador Dalí

"Pro mystika jímž jsem, je člověk alchymistickou materií, určenou k výrobě zlata".
Salvador Dalí, Moje vášně, 1968

Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo je tak skrz naskrz Španěl. Jaký fanatik!"
Sigmund Freud

"Nejdůležitější náhody, jež mohou malíře naší doby potkat, jsou dvě:
1. být Španěl, 2. jmenovat se Gala Salvador Dalí."
Salvador Dalí, Deník génia, 1964

"Sex je iluze. Nejvíc vzrušující věc je nedělat to."
Salvador Dalí

"Zachytit myšlenky živelně, bez iracionálního a estetického nátlaku, uplatnit paranoickou kritiku k osvobození člověka od tyranie racionálního světa."
"Neponechával bych stranou ani krev, ani výkaly, ani ateismus, ani čirou intuici a připojil bych své středozemní pokrytectví náchylné k zvrhlosti. Ale André Breton mě vyloučil ze skupiny, protože jsem příliš fantaskní. Pro mě nejdůležitější věcí je dopustit se největšího možného počtu hříchů."
"Brzy jsem pochopil, že nietzscheovský Dionýsos byl mým strážným andělem..."
"Nakonec jsem se navrátil k pravdě apoštolského římskokatolického náboženství, které se setkává s mou daliniánskou kosmogonií i jejími matnými poznatky, které předvídají rozpad podstaty věcí, s jejími zrakovými vjemy vyvolávajícími halucinace, s její vzpomínkou na můj andělský nitroděložní ztracený ráj."
Salvador Dalí, definice surrealismu pro France-Amerique

"Když mi bylo šest, bylo pro mne hříchem jíst jakékoli jídlo v kuchyni."
Číhal na okamžik, kdy se mohl připlížit k tomuto místu vzrušujících požitků, "a zatímco děvčata přihlížela a ječela nadšením, popadl jsem kus syrového masa nebo grilovaný žampión, jímž jsem se div neudusil, který však pro mne měl opojnou chuť čehosi kouzelného, co mohou poskytnout jen strach a vina. Kromě toho, že jsem měl zakázaný přístup do kuchyně, jsem směl dělat všechno, co jsem chtěl. Močil jsem do postele až do osmi let prostě proto, že mě to bavilo. Byl jsem absolutním vládcem domu. Nic pro mne nebylo dost dobré... Za pootevřenými dveřmi kuchyně jsem slyšel cupitání zvířeckých žen s červenýma rukama; letmo jsem vídal jejich těžké zadky a rozcuchané hřívy vlasů; a zhorka a nepořádku, ze směsice zpocených žen, rozházených hroznů vína, vřícího oleje, stažené zaječí kůže, nůžek pocákaných majonézou, ledvinek a trylkování kanárků stoupala - z celé této směsice ke mně vanula - nepostižitelná a nápovědná vůně nadcházejícího oběda, prosycená jakýmsi čpavým koňským pachem... Jak jsem už řekl, byl jsem zhýčkané dítě."
Salvador Dalí

"V šesti letech jsem se chtěl stát kuchařkou. V sedmi jsem chtěl být Napoleonem a od té doby moje ctižádost stále vzrůstala."
Salvador Dalí

"Když mě bylo deset, modlil jsem se na všech čtyřech před stolkem vyrobeným z rohů jednorožce."
Salvador Dalí

"Není jednoho dne, abych nepoděkoval Sigmundu Freudovi za jeho objevné pravdy."
Salvador Dalí

"Můj bratr zemřel v sedmi letech na zápal mozkových blan, tři roky před mým narozením. Jeho smrt uvrhla rodiče do hlubokého zoufalství; utěšilo je pouze to, že jsem přišel na svět já. Podobal jsem se svému bratru jako vejce vejci. Tak jako moje tvář měla i jeho nepřehlédnutelnou morfologii génia. Projevoval symptomy předčasné zralosti, budící až strach ... Můj bratr byl patrně prvním vydáním mne samého, jenomže byl příliš koncipovaný v absolutnu."
Salvador Dalí

"Už přede mnou byli moji rodiče ovlivněni rodinou Pichotových," píše ve svém Tajném životě.
"Byli všichni velmi talentovanými umělci neklamného vkusu. Ramón Pichot byl malíř, Ricardo violoncellista, Luis houslista, altistka María vystupovala v operách. Nejumělečtější byl možná Pepito."
Salvador Dalí, Tajný život

Pichotovi pořádali koncerty za měsíčního svitu a neváhali ani dopravit křídlo na skály.
"Není proto žádným snílkovstvím, když maluju křídla na skalách nebo s cypřiši. Jsou to věci, které jsem viděl a které na mne zapůsobily."
Salvador Dalí

Když Dalí viděl obrazy Ramóna Pichota, rozhodl se, že se stane malířem.
"Nejvíc mě udivily ty nejnovější obrazy, na nichž rozplizlý impresionismus nakonec prostě převzal téměř monotónně pointilistické schéma. Systematické řazení oranžové a fialové vedle sebe ve mně vyvolávalo jakousi iluzi a vytržení, jaké jsem pociťoval vždy, když jsem pozoroval předměty prizmatem, které je rámovalo duhovými barvami. V jídelně jsme měli zátku karafy z křišťálu, skrze kterou se vše zdálo 'impresionistické'. Tuto zátku jsem nosil často v kapse, abych se jí mohl dívat na krajinu a vidět ji 'impresionisticky'."
Salvador Dalí